Říjen 2015

Snídaně na 5x 2/5

31. října 2015 v 8:53 | Denise |  Diy
Po delší době opět jedno DIY, které rozdělím na 5 částí, protože se bude jednat o 5 receptů,
ale se stejným základem. Výborné na těchto snídaních je to, že jsou zdravé, obsahují to, co
po ránu tělo potřebuje, a můžete si je připravit večer, a ušetřit tak drahocenný
čas, který naháníme téměř všichni ráno.


Am I BITCH?

30. října 2015 v 18:29 | Denise |  Life
Co absolutně nenávidím je to, když mě někdo v ,,normálním životě" ovládá a cpe mi do hlavy tuctu kravin.
Určitě si to zažil každý z nás, nemusí se to týkat ničeho důležitého, stačí, když vám někdo řekne ,,Měla by si zhubnout," či něco takového. Ale že mně někdo bude cpát, že bych si měla najít chlapa, zase spadnout do toho kolotoče žárlivých scének, dohad o tom, kdo udělá tamto a tamto, kdo půjde první do sprchy, zda bude dnes sex... NE, děkuji.

Po tom, co jsem opravdu velmi slušně odmítla, mi bylo řečeno ,,Ty jsi mi ale děvka..." Vážně jsem? A vlastně, koho můžeme nazvat děvkou? To, že se tak holka oblékne/namaluje, to, že ve svých dvaceti letech měla více jak 20 chlapů, nebo že to o sobě tvrdí ještě přece nemusí být pravda...

Ale moc této osobě děkuji, donutila mě se nad tím zamyslet a napsat o tom článek! Ano, asi jsem děvka, baví mě svádět chlapy svýma velkýma očima, baví mě si malovat pusu načerveno, baví mě se bavit o sexu, baví mě ho dělat, baví mě chlapy odmítat a baví mě si střílet ze zoufalců...

Ale zoufalci, nezoufejte, už jsem taky zoufalá!


Mimochodem, ta písnička má hezký videoklip.

50 odstínů šedi

22. října 2015 v 9:02 | Denise |  Life
NE. Tento článek se nebude týkat filmu, a ani knihy 50 Shades of grey...

... A také doufám, že vás tento obrázek příliš nepohoršil...


Nicméně jsem byla po včerejší návštěvě mého psychologa nucena zamyslet se - což je tak vlastně téměř pořád.
Poslední dobou pořád myslím na nějaké hlouposti. Také jsem se byla nucena zamyslet nad svou orientací, a přišla jsem na to, že opravdu nejsem bisexuál, homosexuál, ani antisexuál, ale hrdý heterosexuál, který si život bez chlapa neumí představit, ne proto, že bych si neuměla sama našroubovat žárovku do světla, či spárovat dlaždice a opravit auto, ale prostě proto, že má mezi nohama něco, co tam já nemám, a co já jako žena svým způsobem potřebuji.

Prý je pro mě důležité cítit se submisivně vůči partnerovi - fíjo, kongretulejšn pane doktore, ve vás něco asi bude :-D
Jak na to asi sakra přišel? Čte snad můj blog?!

Nedávno se mě zeptal jeden člověk - kterého bych mimochodem strašně ráda dostala tam, kam většina lidí s většinou lidí nevstoupí jen proto, že to dotyčné osobě neřeknou, protože se stydí... No - zpátky k tématu. Nedávno se mě zeptal jeden člověk, proč si maluji pusu červenou rtěňkou... Má odpověď? ,,Potřebuji vypadat jako coura." Jo, vážně jsem řekla první věc, která mě napadla. Co je na tom ale pravdy? Proč se holky vyzívavě oblíkají a malují se?

A pánové, to máme chodit v pytli od brambor? Budete nám i přes to šahat na zadek?

No... Už ten článek zase ztrácí pointu. Ano, chovám se jako pinda, jako coura, umím užívat svá ústa, neudržím myšlenku nad jedním článkem, pálím další stovkovou cigaretu, a strašně mi chybí kvalitní sex!

Snídaně na 5x 1/5

19. října 2015 v 12:50 | Denise |  Diy

Po delší době opět jedno DIY, které rozdělím na 5 částí, protože se bude jednat o 5 receptů,
ale se stejným základem. Výborné na těchto snídaních je to, že jsou zdravé, obsahují to, co
po ránu tělo potřebuje, a můžete si je připravit večer, a ušetřit tak drahocenný
čas, který naháníme téměř všichni ráno.


Návštěvnost blogu - 05.-11.10.2015

13. října 2015 v 0:54 | Denise
Pondělí: 1
Úterý: 2
Středa: 2
Čtvrtek: 22
Pátek: 3
Sobota: 2
Neděle: 3

Celkem: 35


Everest

8. října 2015 v 1:17 | Denise |  Life

Po včerejší návštěvě kina jsem měla nutkavou potřebu napsat článek... Ne ale o filmu samotném, či o tom, jak se mi v kině líbilo... Jak by se mi v něm nemohlo líbit, když jsem ho měla celé pro sebe :-D ...

Film se jmenuje Everest, určitě jste o něm slyšeli, protože se na něj čekalo vcelku dlouho... O Everestu koukám občas na Primě ZOOM, kde dávají dokumentární pořad o lidech, co nahoru lezou. I tento film je dle skutečnosti, tudíž je velmi emotivní, což určitě pomohlo lidem, co za to dostali zaplaceno...

Donutilo mě to ale zamyslet se nad tím, co by mě přesvědčilo o tom ,,věnovat" svůj život, resp. obětovat svůj život pro svůj sen. Ve filmu zemře několik lidí, tuším, že 5, a vše to jsou zkušení horolezci, jeden přijde o ruce a nos následkem omrzlin, které utrpěl jen díky tomu, že v půli výpravy téměř oslepl (byl po operaci očí a zřejmě mu nesedl tlak a vzduch, který tam nahoře v tom pekle je), zachránila ho akorát halucinace, kdy uviděl svou ženu, která mu řekla, ať jde s ním...

Dále zemřel horolezec, který měl doma manželku co čekala jejich první dítě... Byl sen zdolat Everest opravdu tak silný, že obětoval nejen svůj život, ale i svou manželku a budoucí dítě...?

Jak moc nebezpečné je vlastně míti svůj sen? Svůj velký sen?


Co jíme?

4. října 2015 v 11:36 | Denise |  Life
Spousta lidí se mě ptá, proč nejím maso. Jsem vegetarián, s tím, že bych do budoucna byla ráda i vegan, ale bohužel se neumím vzdát mléka. Na druhou stranu nejím nic kupovaného, pokud je to možné - peču pečivo, mám domácí mléčné výrobky, domácí zeleninu, ovoce, apod.

I když jíte, nebo nejíte maso, koukněte se na toto video. Je to ještě velmi ,,jemné" video, které vás možná přesvědčí, proč neodsuzovat vegetairány a vegany...


Čeho mě práce naučila

3. října 2015 v 19:21 | Denise |  Life

Než jsem začala pracovat, nikdy jsem nijak nepřemýšlela, co vám práce - kromě toho, že začnete mít nad sebou lidi, které opravdu musíte poslouchat - ne jako ve škole, kde si z každého můžete dělat tak trochu i legraci..., a také kromě toho, že za ní dostanete finanční ohodnocení, může dát. Je to ale přesně měsíc a tři dny, co jsem se i já zapojila do stereotypního koloběhu pracovního života, a mám tak nějak potřebu říci vám, co mi práce dala, a co mě především naučila...

Jak mnozí z vás ví z mého druhého blogu, pracuji jako asistent prodeje - pro mě ideální práce, protože jsem komunikativní tvor, ráda lidem radím a líčím jim různé události, jsem na všechny milá, pokud si to zaslouží, a se všemi se snažím vycházet. Je ale pár věcí, co mě opravdu v práci dokáže vytočit...