Prosinec 2015

Posedlost sexem

14. prosince 2015 v 21:45 | Denise |  Life
Jste v práci. Myslíte na sex. Jste v městské hromadné dopravě. Myslíte na sex. Dojedete domů městskou hromadnou dopravou. Myslíte na sex. Svléknete se, vlezete do sprchy. Myslíte na sex. Usínáte. Myslíte na sex. Spíte. Myslíte na sex.

Jsem posedlá sexem? Je to se mnou vážně tak zlé?

Vánoční nadrženosti

12. prosince 2015 v 11:50 | Denise |  Life
Zase jsem se uráčila zavítat sem a napsat vám nějaký krátký článek plný nadrženosti a sexuální touhy. Poslední dobou totiž přemýšlím nad spoustou věcí, blíží se Vánoce, je dvanáctého, já nemám ani jeden dárek koupený, stále nevím, co koupit tátovi, protože s chlapy je to prostě těžké, a vzhledem k tomu, že jsem kromě táty nikdy chlapovi k Vánocům nic nekupovala (pokud nepočítám dva své pochybné vztahy, kde to bylo vážně jednoduché), absolutně netuším, co koupit letos. Kosmetika je nuda, trička a ponožky jsou nuda, protože měkejše nemá nikdo rád, věci na počítač už má... Sakra, chlapi, co se kupuje chlapům k Vánocům? (Kromě děvky se santovskou čepičkou)

Lonely

3. prosince 2015 v 20:31 | Denise |  Life
To jsem si takhle jela pár dní zpět z práce (asi vás zaráží, jak je možné, že už je to pár dní, ale byla jsem natolik mrtvá z práce a dalších aktivit, že jsem nebyla shcopna napsat heslo a login a napsat tento bezcenný článek) s mastnou tyčí - čti autobus MHD v Praze.

Jako vždy jsem sedla na Národní třídě na metro, odkud jezdím z práce, sedím si tak tedy v metru - ANO, já fakt sedím!, a najednou vidím, jak si mladší pár vsunuje své jazyky vzájemně do úst, úšklébnu se, protože mi to přijde až nechutné, přežiju cestu dlouhou x minut na Vysočanskou, kde opouštím prostory metra, vydávám se po eskalátorech nahoru k autobusům - no a světe div se, na eskalátorech další nevzhledně líbající se pár.

V tu chvíli si tak říkám, zda na ně zírám blbě já, či oni blbě zírají na mě proto, že jedu sama, s nikým se nelíbám, apod. Vyjela jsem konečně k autobusům, 177 stíhám jen tak tak, sednu si, a naproti mě další pár. A v tu chvíli mě přepadla kamarádka - deprese, výčitky svědomí, co jsem to vlastně za člověka, že jsem tohle nikdy nezažila...

Napadá mě hromada myšlenek, proč ta ošklivá holka stojí vedle tak hezkého a zdá se že i hodného kluka, a proč tam nestojím já. Proč mě nehladí nikdo po tváři, nemasíruje mi ušní lalůčky, nedává mi něžné pusinky uprostřed pražského autobusu a nešeptá mi, jak mě miluje. Proč? Je to proto, že jsem si dala bez výčitek MCDonald's, že jsem se opila na dámské jízdě jako dobytek, že mé myšlenky se točí pouze kolem sexuálních příběhů, a že se bojím citové vazby?

Proč je svět tak nespravedlivý? Proč já musím chodit jako šedá myš, když jedu z práce, sockou, místo toho, abych seděla v luxusním autě, s luxusním chlapem a v luxusních hadrech?

Nebyla bych to snad já? Ta oplácaná, kudrnatá blondýna, která myslí jen na sex?