Hlavu vzhůru, anebo přímo do hnoje

11. dubna 2016 v 9:52 | Denise |  Life
Tento týden se blogeři rozhodli pro téma týdne Hlavu vzhůru...

Kdo toto téma vymyslel, a kdo pro toto téma ještě ke všemu hlasoval? Lidi, nebuďme tak moc optimističtí, on život opravdu není taková smetánka, jak si možná někteří naivní myslí. Určitě pro to hlasovali blogeři pod 15 let, nebo spíše pod 18, kteří ještě neví, co život obnáší. Kteří neví, že platit účty prostě musíte, musíte prostě chodit do práce, i když vás ráno pobolívá v krku a v případě školní docházky by vám mamink prostě napsala omluvenku, a vy byste si hajali v postýlce dál...

Do svých dvaceti let jsem byla také více méně optimista...
V čerstvých 19 letech jsem odletěla z rodinného hnízda, našla si byt v Praze, a začal ten kolotoč nepříjemností, nejistoty a špatného života.



Strašně jsem se těšila na to, až se zbavím své protivné sestry, a nebudu poslouchat věčné komandování našich, až si budu žít život po svém, a budu se cítit jako "volný pták".

No, nastěhovala jsem se do Prahy, s naději, kterou vám popisuji výše. Zezačátku bylo vše fajn. Nájem jsem mohla platit až o měsíc později, což bylo super, se stěhováním mi pomohl kamarád, pokoj jsem si uspořádala tak, jak mě vyhovovalo. Vše se ale otočilo, když jsem se dozvěděla, že má můj spolubydlící problémy se zákonem, a tak začal kolotoč myšlenek, jak ho odtud vyhnat. V té době jsem se seznámila osobně s jednou holkou (budeme ji říkat "X"), která mi říkala, jak jsem skvělá, jak by se mnou chtěla bydlet, že nikdy takovou kamarádku neměla, bla bla bla...

No a tak u mě žila, já ji živila, a do toho se snažila vyhodit spolubydlícího, což se mi nakonec povedlo. X i já jsme měly radost, že jsme se konečně dočkaly, nikdo nás tu nebude otravovat a bude to hrozně fajn.

Jenže krátce na to jsem X seznámila s mým kamarádem ("Y"), kterého jsem považovala za opravdu dobrého kamaráda. Bylo to hrozně fajn, opili jsme se, hráli jsme flašku, kde jsme se o sobě dozvěděli dost peprných věciček...

No a potom mě X s Y odkopli jako hadr na podlahu. Už jsem totiž nebyla ta, co někomu platí nájem a snaží se pro X udělat to nejlepší. Nakonec mi bylo nabouráno soukromí, pro Y jsem údajně špína, protože se mnou spal, jsem hrozně ubohá kráva, co se jen chová tak, aby od všech něco dostávala...

No a po tomhle všem mám držet hlavu vzhůru?
Kamarádů jsem nikdy neměla hodně, ovšem X jsem si hodně, opravdu hodně vážila, brala jsem ji jako svou sestru, se kterou si rozumím... ale Y mi ji vzal, a přetvořil na něco, co už nejsem schopna nijak vnímat.

Hlavu přímo do hnoje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♥Sabi♥ ♥Sabi♥ | E-mail | Web | 19. května 2016 v 15:01 | Reagovat

Já taky zažila několik porážek, ale časem si řeknu no co, kašlu na to. Aspoň že mám úžasného kluka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama