The naked T R U T H

9. ledna 2018 v 0:02 | Denise |  Life
Nahá pravda. To je to, co lidé od druhých vyžadují. Nechci si ale raději ani představovat, jaké by to bylo, pokud by lidé lidem vždy říkali jen pravdu. Kolik opravdových přátelství by se stalo těmi neopravdovými? Kolik by se rozbilo vztahů? Kolik by bylo zpackaných promrdaných životů?

O pravdě se ovšem mluví velmi těžko. Lidské bolístky jsou většinou mnohem silnější. Taky bych mnohokrát raději řekla čistou pravdu, ale vím, že ta pravda by byla bolestivější, než si jen umím představit.



b l u d n ý k r u h

zapaluji si další modrou camelku, nejprve dostatečně oslintám filtr, jinak to není ono. Večerní cigaretka se vždy musí pořádně vychutnat. Podívám se do okna, na tu ušpiněnou skleněnou tabuli od našeho společného šukání. Venku prší. Mé lékařské zprávy za poslední měsíc dokazují mou apatičnost a zkratovité jednání, upadání do depresí, psychické ataky a neovládající touhu po pohlazení a šuku. V nové práci se mi za poslední týden moc nedařilo. Zřejmě nedostatečné soustředění se na práci, místo myšlenek na prázdný žaludek a podrážděnou sliznici od zvracení.

Pokoušela jsem se myšlenek na tebe vzdát. Opravdu tě nemiluji. Potřebuji tě cítit. Cítit tě ve své blízkosti, cítit to bezpečí, i když mne biješ a prošukáváš se mnou večery v né zrovna romantickém duchu. Cítit tvou vůni, BOŽE, jak jen je na ni můj nos závislý. Fake profil na Facebooku byl vytvořen jen proto, že jsem očekávala další záminku proto, naučit svůj nos nevnímat to, jak moc mu voníš. Vzdát se těch modrých očí, které vždy tak zvláštně zajiskří, když si mě dusíš tím svým hnědým páskem od džín. Je to peklo. Je to závislost. Závislost, která bolí.

Už jsem prázdná. Už necítím nic. Jen můj nos. Tvou vůni. A můj jazyk. Tvůj žalud. A toho se vzdát nechci.
I za tu cenu, jak moc to bolí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama